Studium všeobecné angličtiny - EC  London 30+

Učím na prvním stupni základní školy. Stejně jako možná mnohé jiné kolegyně jsem se prala s pocitem, že moje angličtina není zrovna brilantní a přesto ji vyučuji. Jako maminka dvou malých dětí nemám moc času navštěvovat jazykovou školu. Ani ve snu mě nenapadlo, že bych dostala příležitost studovat angličtinu přímo v Londýně. A stalo se...

Díky projektu Výzva 56!, který poskytl finanční zabezpečení, a díky agentuře Jazyky v zahraničí, která nám pomohla kompletně zajistit studium, ubytování i letenky, jsem se se svými milými kolegyněmi Janou a Vlastou ocitla 11.7. 2015 na letišti připravena k odletu do Londýna. Čekal nás dvoutýdenní nezapomenutelný zážitek.


 Přistály jsme na letišti Stansted, které má výborné vlakové spojení přímo do Londýna. Dopředu jsme si přes internet zakoupily skupinovou zpáteční jízdenku. Ta vyšla nejvýhodněji. V Londýně na Liverpool street jsme plynule přestoupily na metro samozřejmě vybaveny oyster kartou. Našly jsme si spoj na Kings cross a kousek od stanice našly naši rezidenci na ulici Pancras way (pěkné ubytování, ale u rušné ulice). V tuto chvíli to vypadá, že jsme se velmi rychle v tom cizím obrovském městě zorientovaly a bez potíží našly, co jsme chtěly. Pravdou je, že nás na Liverpool street čekala kamarádka žijící v Londýně. Ta nám se vším zpočátku pomohla. Kdo nemá mnoho zkušeností s cestováním ve velkých městech, může se v Londýně cítit ztracen hned po vstupu do metra.

My jsme byly naštěstí tři, tak jsme daly hlavy dohromady a s mapou v ruce (většina kolem nás s mapou v mobilu) jsme se vydaly prozkoumat Londýn hned druhý den ráno. Byla neděle, ještě den volna. Během jednoho dne jsme si stihly prohlédnout nábřeží řeky Temže, viděly jsme Tower a Tower bridge. Překvapilo nás, že mnoho historických budov je zastavěno novějšími, moderními budovami. Architekti se v Londýně skutečně vyřádili a se stavebním povolením si tady hlavu asi nikdo neláme. V průběhu dne jsme si začaly uvědomovat, jak funguje systém dopravy. Ale také to, že v Londýně je všechno dosti drahé. Od jízdného až  po pivo.

 

V pondělí jsme s malým stresíkem z toho, co nás čeká, odcházely do školy. Večer jsme pak konstatovaly, že jsme se vůbec nemusely ničeho obávat. Zorganizováno skvěle! Budovu jsme našly. Cesta nám zabrala asi 20 minut pěšky od rezidence. Ochranka v přízemí nás nasměrovala do třetího patra, tam nás odchytil mladík z recepce a každého posílal, kam patří. Moje mladší kolegyně Vlasta šla do jiného oddělení, pouze EC London, protože ještě nepřekročila třicítku. Já a Jana jsme byly odkázány do EC London 30+. Tam si převzali na chvíli naše pasy, vyplnily jsme několik vcelku lehkých tiskopisů a napsaly jsme ještě jeden úkol. Následoval ústní pohovor s vyučujícím. Ptal se, co očekáváme, co chceme na své angličtině zlepšit. Pak se nás ujali dva hlavní manažeři. Ti nás lehce a vtipně proškolili. Zahráli jsme si bezva hru. Ve trojicích jsme měli podle předložené mapy prozkoumat okolí školy a splnit několik úkolů. To byla první příležitost seznámit se s jinými studenty a zapojit naši angličtinu. Později odpoledne už nás podle předchozích testů (ten hlavní jsme si už napsaly předem doma) rozdělili do skupin, přiřadili třídu a vyučujícího. Ihned jsme naskočily do rozjetého vlaku. Dostaly jsme sympatický rozvrh. Třikrát v týdnu  9:00 -12:15 gramatika a dvakrát 14:45 - 17:55 konverzace. Každá v jiné skupince, abychom neměly nutkání mluvit spolu česky.

 

Co se týče výuky, nemám jedinou výhradu. Měla jsem štěstí na skvělé učitele. Adam nás učil gramatiku pomocí výborně vypracované učebnice. Claire pro nás vybírala konverzační témata. Vždy nám pomohli, často měnili činnosti, pracovali jsme ve dvojicích i skupinkách. Čas ve škole nám rychle utíkal a my jsme si nemohly nevšimnout, jak den ode dne lépe rozumíme. Po dvou týdnech jsme angličtinu naposlouchaly, ztratily jsme zábrany a rozmluvily se. Jediné, co dělalo problém asi všem studentům je ta rychlost mluvení. Trénovali nás v rychlé mluvě. Princip spočívá v tom, že polykáte všechno nedůležité a zdůrazňujete významná slova. Nesmíte ztratit plynulost. Některé věty pro nás byly opravdový jazykolam. Většinou jsme se nakonec všichni smáli, jaké zkomoleniny vypouštíme z úst.

"Zásadní" trénink angličtiny ovšem probíhal v nedalekých pubech u sklenky drahého piva. Tam jsme navázaly přátelství se zajímavými lidmi z různých končin světa. Někteří nám tolik přirostli k srdci, že jsme si vyměnili navzájem kontakty.

 

Penízky jsme si chtěly trošku ušetřit na nějaké dárečky, tak jsme se rozhodly chodit co nejvíce pěšky. Zaprvé nám to prospělo fyzicky, zadruhé jsme poznaly různé čtvrti Londýna. Za týden jsme doslova oběhly všechny významné památky - London bridge, Tower, Tower bridge, Shakespeare´s globe, Big Ben, Houses of parliament, Westminster Abbey, Buckingham, St. Paul, Opera house, the Shard, London eye,...Objevily jsme zajímavou čtvrt nedaleko našeho ubytování - Camden town, odkud pocházela i zpěvačka Amy Winehouse. Její dům a sochu jsme našly v den výročí jejího úmrtí. Tato čtvrt se skládá ze zvláštních lidí, umění, tetovacích salónů, piercingů, extravagantního oblečení, pravděpodobně i drog, ale i tržnic s rukodělnými výrobky.

Jídlo jsme si zajišťovaly samy. Buď jsme si spolu vařily v kuchyňce naší rezidence, nebo jsme využily nabídky školní jídelny. Tam vařili chutně a na místní poměry i levně. Párkrát jsme si dovolily dát si něco v restauraci. Na 14 dní jsme měla každá asi 500 liber. Nakoupily jsme i dárečky. Neutratily jsme všechno hlavně díky tomu, že jsme si vybíraly atrakce bez vstupného - British museum, National Gallery.

 

Z Londýna si odvážíme lepší angličtinu, krásné zážitky a nové přátele. Za sebe i za své kolegyně můžu hodnotit celý pobyt jako velmi přínosný a rády bychom si to někdy v budoucnu zopakovaly. Kdo máte příležitost a váháte, dáváme vám tímto povzbuzení.

Děkujeme ještě jednou Výzvě 56! a Jazykům v zahraničí. Vřele všem doporučujeme!


Katka + Jana + Vlasta, ZŠ Darkovice