čtvrtek 20. září 2018

Jak bych zhodnotila jazykový kurz v Bournemouth?

Jednoduše nezapomenutelným! 
Upřímně, nebyla jsem si úplně jistá, co od toho očekávat a zdali se dorozumím, ale v závěru jsem byla velmi mile překvapena, kolik vzpomínek a nových zkušeností jsem si s sebou odnesla. A i pár nových kamarádů.
Rodina, u které jsem pobývala, mě velmi mile přijala a Ian se Sue mi velmi ochotně vše vysvětlili. V rodině bylo několik dalších studentek z různých částech Evropy - Francie, Německa, Londýna. Bylo příjemné se sejít k večeři a povídat si na různá témata. Platilo pravidlo "žádné telefony u jídla", což jsem brala jako samozřejmost. 
Byla jsem taky nadšená z toho, že rodina respektovala mé vegetariánské stravování a několikrát jsme všichni měli bezmasé jídlo a to i jeden pátek ve škole, kdy jsme měli BBQ party - dostala jsem veggie burger, z kterého jsem byla nadšená! 
Škola mě překvapila příjemnou rodinnou atmosférou a množstvím Čechů - jak už ze strany studentů tak i pracovníků. Ale i přesto jsme spolu v hodinách mluvili převážně anglicky až nám to přišlo naprosto přirozené. Několikrát jsem se nachytala, že jsem i přemýšlela v angličtině a vůbec mi to nepřišlo divné :-)
V pondělí, kdy jsem šla poprvé do školy, jsem měla trochu strach, že mé rozřazení nedopadne dobře, protože přece jenom gramatika není moje silná stránka. Ale dopadlo to dobře a dostala jsem se do skupiny, kde jsme se aktivně učili, komunikovali a hráli různé aktivity, které hodinu zpestřily. Velmi jsem ocenila to, že jsme měli ve třídě studenty z různých koutů Evropy - o to zajímavější bylo komunikování na různá témata, vždy bylo o čem mluvit.
Co ovšem bylo nejlepší částí celého kurzu, byly odpolední nebo večerní aktivity. Měla jsem pocit, jakoby žádné starosti neexistovaly a celé ty dva týdny jsem prožívala s velkou vděčností. Co se týče aktivit, mohli jsme si vybrat a já neváhala a zapisovala se na všechny, na které jsem mohla. Musím pochválit Štěpána i Bróňu, kteří aktivity organizovali a pomohli nám se víc seznámit a vytvořit tak velmi příjemné prostředí, do kterého jsem se každý den těšila. Měla jsem možnost podívat se do Oxfordu, ve kterém jsme strávili spoustu času v knihkupectví, navštívili univerzitu, ve které se nacházela Bradavická jídelna, navštívili jsme nespočet obchodů a celkově si užili celý den. Dále následovaly aktivity jako např. bowling, karaoke party, under 18 party, kulečník, kvíz, BBQ party, plavba na řece,  a mnoho dalších. Poslední den jsme šli spolu na ohňostroj, já se vykoupala v moři i přes chladné počasí a spolu jsme užívali posledních drahocenných chvil.
Až tady jsem si uvědomila, jak moc možností my lidé máme. Jak je důležité se rozvíjet, vzdělávat a cestovat. Mnohokrát v životě jsem se cítila ztracená, ale tady jako bych se našla, jako bych na chvíli pocítila plnou přítomnost daného okamžiku. Angličtina mě baví hlavně proto, že spojuje lidi, člověk s ní může odcestovat téměř kamkoli, pracovat i na místech, které by ani třeba neměl možnost poznat. 
Tímto bych chtěla Nadačnímu fondu Livie a Václava Klausových poděkovat za
možnost, která mi byla poskytnuta, jsem za ni vděčna takovým způsobem, kterým to snad ani nejde vyjádřit. Pomohli jste mi se najít a ujistilo mě to v jednom: Člověk by měl poznávat nová místa a nové lidi už jen z toho důvodu, aby si uvědomil, kolik máme možností. Je to pro mě takovou osobní motivací, vždy když bude nejhůř, tak si vzpomenu, že na světě může být i krásně, vždy jen záleží na úhlu pohledu a na tom jak moc se snažíme něco změnit.

Děkuji,

Romana Hrdličková